Akce

Samoléčení

V současné době, jako nikdy předtím, sílí v Evropě podpora samoléčení. Pacientům je tak umožněna při méně závažných onemocněních samoléčba. Tím je na pacienta vložena odpovědnost za výběr léčiva, jeho dávkování i sledování žádoucích i vedlejších účinků. Lidé vědí o lécích stále více, jistě i díky masivní reklamě. V lékárně se rozšiřuje sortiment volně prodejných přípravků k léčbě méně závažných onemocnění. Samoléčení je v současnosti nepostradatelnou součástí moderní zdravotní péče. Návštěva lékárny nezabere tolik času jako cesta do ordinace lékaře, pacient se ani nemusí předem objednávat. Provozní doba lékárny je delší než ordinační hodiny jednotlivých lékařů. Samoléčení je výrazem stoupající připravenosti občana převzít sám odpovědnost za své zdraví. Citelně odbřemeňuje zdravotní pojišťovnu a snižuje časové ztráty při návštěvách lékaře. Přibližně 60-80 procent všech lehkých forem poruchy zdraví se léčí v rámci samoléčení.

Co je to méně závažné onemocnění?

• mírně zvýšená teplota
• bolest v krku, chrapot, kašel a rýma
• žaludeční a žlučníkové potíže
• poruchy trávení, nadýmání, zácpa, průjem
• bolest při prořezávání zoubků
• drobná poranění kůže......

Pět hlavních ekonomických trendů poukazujících na zvyšující se význam samoléčení:

1. potřeba redukovat výdaje na zdravotní péči
2. potřeba redukovat veřejné výdaje
3. deregulace a účast spotřebitele zdravotní péče
4. zlepšení informovanosti
5. zlepšení technologie samoléčení

Pokud jde o lékárníka jako poradce pacienta v oblasti léků, ta má své oprávnění, pokud její vykonavatel je ochotný uznávat a dodržovat hranice odborné kompetence. V opačném případě se může dopustit neprozřetelné chyby. V zásadě jde o to, že nemá podávat rady o samoléčbě v takových případech, ve kterých je pro rozhodnutí o správném farmaceutickém postupu potřebná důkladná lékařská diagnóza. Chybná, nekompetentní rada může mít osudné následky. Jestliže se zájemce o samoléčbu obrátí o radu, je potřebné, aby jeho rozhodnutí zohledňovalo tyto skutečnosti:

• zásadní stanovisko k tomu, že zamýšlenou samoléčbou může dosáhnout očekávaný terapeutický účinek
• výběr optimálního léku proti danému onemocnění
• návod na správné podávání doporučeného léku
• závazné ubezpečení pacienta, že při léčbě bude postupovat podle daného návodu

Aby se zabezpečila co nejvyšší pravděpodobnost předpokládaného účinku, je třeba při rozhovoru s pacientem zohlednit tyto okolnosti:

• poznat osobní znaky pacienta
• prodiskutovat možné příčiny onemocnění, věk, další choroby, těhotenství, kojení, individuální přecitlivělost
• upozornit na individuálně podmíněná rizika při podávání navrženého léku
• zvolit vhodný způsob na poskytnutí informací o doporučeném léku v souvislosti  s cestou a délkou jeho podávání, dávkováním, vedlejšími účinky,  interakcemi a způsobem jeho uchování
• doporučit takový způsob životosprávy,který přispívá k udržení dobrého zdravotního stavu pacienta 

Mnozí pacienti  skupinu léků, které nejsou vázány na lékařský předpis, nepovažují za skutečné léky. Domnívají se, že jsou to za všech okolností bezpečné látky nebo přípravky a argumentují tím, že jinak by nebylo možné si je tak lehce pořídit. Lékárník je obvykle nejpovolanější osobou schopnou poskytnout radu, usměrňování nebo vysvětlení, jak je správně používat, nebo uvést na správnou míru mylné představy o jejich absolutní neškodnosti. Nestyďte se za to, že Vám něco není jasné! Neodcházejte z lékárny nepoučeni! Lékárník není "Prodavač léků". Lékárník Vám chce zodpovědně lék vybrat a k tomu potřebuje alespoň základní informace o tom kdo je nemocen (dítě, dospělý člověk, těhotná žena, kojící matka), jaké jsou příznaky choroby, zda trpí pacient nějakou jinou nemocí a jaké léky trvale užívá.